Písnička z Kopanic

Morenu něseme, utopic idzeme,

že nám sňah nosila a duho škodzila,

po svěce chodzila, zimu k nám vodzila, 

spávala ve sňahu u chalup na prahu.

V košeli behala a len sňah kopala

haleny němala, tož zimú skonala.

Umrela Morena, ohavná starena.

Už má po radosci a my po žalosci,

něbudze nás jedzic a my po něj cebic,

Koněc  jej slobody, už len s ňú do vody!

 

 

 

V roce  2012 jsme vítali jaro za krásného slunečného dne. Byl to "první jarní den" - 21. března a právě probíhal celosvětový happening za vyjádření respektu a  díků stromům ​ nazvaný Slzy pro stromy, ke kterému jsme se symbolicky připojili. Poděkovali jsme krásným bukům, jejichž kmeny se tyčili kolem nás a jejichž větve nad námi splétali oporu pro nebeskou klenbu. Pak už zbývalo jen vyhodit Morenu do potoka.

​

 

 

 

 

Velká zima v březnu a počátkem dubna 2013 překvapila všechny. Vítání jara, plánované na 21. 3. jsme odložili, ale začítkem dubna už začínalo být jasné, že tu ohavnou Morenu do potoka hodit prostě musíme. Tak jsme se sešli v sobotu 6. dubna v zasněženém Skaličí. Děti s velkou vervou poslali paní Zimu tam, kam v tuto roční dobu patří - po potoce až do moře a po něm na druhou půlku Zeměkoule. Připomněli jsme si, že jsme jeden kruh se vším na Zemi a že i roční období se opakují v kruzích. Myslím, že to zaslechla i Morena a vydala se na cestu pryč. Za pár dní začalo tát....